Zubní implantáty

Implantace je náhrada jednoho zubu či více chybějících zubů zubním implantátem. Zubním implantátem se rozumí titanový šroub, který sroste s kostí. U zdravých vhodných pacientů starších 18-ti let se úspěšnost díky vlastnostem materiálovým, tvarovým a povrchovým pohybuje i díky už 40-tiletému výzkumu v rozmezí 95-98%. U pacientů s celkovým onemocněním jako je například cukrovka, lupenka nebo závislost na nikotinu, léčených na osteoporózu a s oslabenou imunitou se implantovat může, ovšem s nižší úspěšností dlouhodobého přeživší zubního implantátu v ústech. Zde se uvádí o 10 až 20 % nižší úspěšnost setrvání zubního implantátu v ústech více jak 10 let a záleží na operatérovi, ale hlavně na pacientovi, jestli do určitého rizika půjdou nebo se zvolí jiná cesta mnohdy levnější, ale né tak komfortní. Jsou bohužel i situace a diagnozy, kdy zubní implantát zavést nelze nebo je kontraindikován. Do titanového čepu se okamžitě, dříve či později zavede vhojovací váleček nebo provizorní abutement (nástavba) s provizorní korunkou. Provizorní abutement s provizorní korunkou je pro pacienta příjemný, nejlépe akceptovatelný a žádaný. Jde o tzv. okamžité ztížení implantátu v suprideálních podmínkách. Pacient odchází se zubem ještě týž den nebo maximálně do týdne po implantaci s provizorní korunkou. Ve většině případů se však zatížení implantátu odloží až po jeho srůstu s kostí (3-9 měsíců). To je zkušenější léta ověřená metoda, kdy se vhojovací váleček našroubuje do implantátu ve 2.fázi a po dvou týdnech se ve 3.fázi otiskuje namodelovaná dáseň na budoucí definitivní korunkovou náhradu. Ve 4.fázi se korunková část fixuje speciálním cementem nebo se šroubuje. Šroubované korunky na zubních implantátech jsou dnes v popředí a to z praktického důvodu. Lze je celkem jednoduše sundat ( vyšroubovat ), když je například zapotřebí kdysi soloimplantát využít jako pilíř rozsáhlejší můstkové konstrukce kotvené na více implantátech.